Určování pohlaví

Určení pohlaví agamy chce trochu cvik, ale když víme, na co se soustředit, tak je to snadné. Zkušený chovatel dokáže rozpoznat pohlaví už od narození zvířete, v praxi ale není nutné u takto malých agam určovat pohlaví.

To budeme potřebovat určit především, pokud si chceme agamu koupit nebo naopak ji prodáváme. Nejenom kvůli tomu, abychom věděli, co máme doma, ale především kvůli tomu, že dospívající či dospělí samci se často nesnesou spolu. Takže abychom si k našemu jednomu samci nekoupili druhého, či naopak, neprodali někomu, kdo chce samici, samce (a naopak), měli bychom znát pohlaví zvířete.

Druhotných pohlavních znaků je několik, ale ty nám spíše jen napoví. Podle nich se pohlaví nedá spolehlivě určit.  Mezi tyto znaky můžeme zařadit:

1. Velikost, především šířku hlavy.
2. Velikost femorálních pórů.
3. Velikost těla, především délka.
4. Dominance.

Ad 1) Dospělí samci mají obvykle větší, a především širší hlavu, ale neplatí to vždy. Drobnější dospělý samec může mít menší hlavu než velká samice. U nedospělých jedinců se tedy tímto nemůžeme vůbec řídit.

Ad 2) Obvykle platí, že samci mají femorální póry na spodku zadních nohou větší než samice. Je to způsobeno tím, že z nich vylučují tuhý maz, kterým si v přírodě označují teritorium. Ale opět platí, že drobnější samec je může mít menší než velká samice. U nedospělých jedinců se tím rovněž nemůžeme vůbec řídit.

Ad 3) Obvykle platí, že zdravý dospělý samec je větší a delší než samice, ale opět to není pravidlo. Takže ani tímto se nemůžeme spolehlivě řídit.

Ad 4) Obvykle platí, že pokud máme spolu pohlavně dospělou samci a samici (tedy váha nad cca 120 gramů), tak samec bude prudkým pokyvováním a podupáváním předních nohou vyjadřovat svoji dominanci, naopak samice bude pomalým pokyvováním hlavy a jakýmsi klikováním vyjadřovat svoji podřízenost vůči němu. Ale opět to neplatí vždy. Sice talových případů není mnoho, ale někdy samice dává prudkým pokyvováním najevo, že ona je „tady paní“.

Takže jediným opravdu spolehlivým znakem rozlišení pohlaví je kontrola místa těsně za kloakou.

Jak na to. Agamu si vezmeme do dlaně a tou samou rukou (viz obrázky níže) si přidržíme její ocásek způsobem, že se ji ohne pokud možno co nejvíce v kořeni (těsně nad kloakou). Děláme to opatrně, nenásilně. Dostatečně prohnutí ocasu způsobí, že u samců „vylezou“ pod kůží hemipenisy, takže určení je lehké. Velmi pomůže, když si přitom ze strany připravíme rozsvícenou lampičku, protože její světlo z boku umožní vytvořit stín mezi hemipenisy (v žlábku). Pokud žlábek (a stín) vidíme, je to sameček, pokud nevidíme, je to samička. Někdy také pomůže, že ocásek v kořeni opatrně nahýbáme doleva a doprava.

Čím menší je agama, tím je určení těžší, protože hemipenisy i stín jsou menší.

U několika málo % jedinců, a to i dospělých, nelze pořádně určit, zda hemipenisy (a žlábek mezi) nimi vidíme či ne. Takové jedince vyfotíme a pošleme některým zkušeným chovatelům, kteří se o určení pohlaví pokusí.